HAMR is a collective of architects of shared dedication to re-defining a natural approach to architecture, urban planning and design. The linking figure is that of Martin Rajniš, who founded HAMR alongside David Kubík in 2012. We work a lot, we travel often and every now and then we teach, organise lectures and workshops. We base our work around the materiality of wood, stone and glass. We see nature as an inevitable source of fundamentals to still inform the shape of the built environment today. We are capable of completion of all project stages, in some cases we provide turnkey project documentation.
PEOPLE
HAMR: Martin Rajniš CV, David Kubík, Tomáš Kosnar, Jáchym Daniel, Mariana Hanková, Martin Kloda, David Pavlišta, Jan Mach, Jitka Pucandlová, Kamila Amblerová, Václav Horecký, Patrik Hoffman, Tom Foltýn, Jan Nickenday, Luboš Loibl, Sven Nevlida, Jan Šrámek, Tomáš Toegel, Nela Gottwaldová, Jiří Táborský, Martin Blažek
AWARDS
2014 Nominace na cenu Miese van der Rohe - Maják a muzeum Járy Cimrmana
2014 Cena Ernst A. Plischke (Vídeň)/ Ernst A. Plischke preis (Vien)
2014 Mezinárodní cena za trvale udržitelnou architekturu (Paříž)/ Global Award for Sustainable Architecture (Paris)
2013 Dřevostavba roku 2012 - Dům v oboře
2008 Nominace na cenu Miese van der Rohe - Hráň u Slavonic
2006 Cena Archiwebu
2004 Nominace na cenu Miese van der Rohe - Továrna Koloděje
1997 Nominace na cenu Miese van der Rohe - Administrativní budova Na Pankráci, Praha
PUBLICATIONS
Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek /
Architekt, profesor a autor mnoha odborných publikací M. Rajniš se rozhodl sepsat vzpomínky ze svého života plného cestování, netradičních zvratů, úspěchů i pádů. Jako buřič a provokatér, který si celý život razí svojí cestu, chce čtenáři ukázat, že i člověk, nýmand, kterého málem strčili do pomocné školy, může žít bezvadný život. „Přál bych si, aby se čtenář při mým vyprávění odvázal, začal mluvit slangem a vychutnal si krásně vyslovený český nadávky, který se skví jako pralinka na dortu.“
FILMS
LECTURES
Přednáška na ČVUT (2011) /
TEXTS
Architektura prožívá krizi. Naše domy lidi neuspokojují. Jak je možné, že auta, lodě, letadla je uspokojují, jsou krásné a bezvadné? Protože auta musí jezdit, lodě plavat, letadla létat. Je to hluboce pochopený design, inspirovaný přírodou: aerodynamika podobná ptákům, osová symetrie podobná všem zvířatům. Estetická stránka je přitom vedlejší, podstata auta, letadla, lodě je ryze konstrukční. Architektura je v krizi, protože se neřídí těmito pravidly. Je nutné začít jinak: místo designu a estetiky se ponořit do hlubokých zákonů přírody. Ponořit se do prostředí, do systému, z kterého jsme povstali. Biofilie, láska lidí k přírodě, existuje. Nejen na úrovni vědomého myšlení, ale hluboko v nás jako geneticky předávaná informace. Máme ji v sobě všichni. Sto tisíc generací jsme žili v přírodě a pouhých sto nebo dvěstě generací žijeme v civilizaci. V přírodě jsme žili tisíckrát déle a z této doby v nás uvízlo mnohem víc, než se na první pohled zdá. Jsme součástí přírody. Pokud hledáme společnou řeč se všemi lidmi na zemi, pokud chceme, aby současná architektura byla příjemná a sdělná, budou logickým výchozím bodem právě přírodní principy. Příroda je neuvěřitelnou pokladnicí geniálních konstrukcí, tvarů, barev, systémů i nahodilostí. Ukazuje nám, jak žít s chybami a nezpůsobit katastrofu. Architekt vytváří svět se vším, co k němu patří. Na jeho domy sedá námraza, zahalují se do mlhy, bouřka je osvětlí blesky. Architektura je plnohodnotnou součástí našeho světa, tak jako příroda. Architekt se proto nutně musí pustit do studia přírody. A to do hloubky, ne jen formálně nebo stylisticky. Jde o elementární zákony přírody, které nejsou na první pohled vždy zřejmé, ale když nejsou respektovány, má to dalekosáhlé důsledky.
1/ Diverzita
Diverzita je udržení příjemné podobnosti a rozdílnosti. Pokud každá věc není originálem, něco nám chybí. Opakem diverzity je monokultura.
2/ Entropie
Entropie popisuje míru organizace a chaosu. Správná míra entropie je rozdíl mezi rostlým městem a uměle navrhovaným městem. To rostlé je nám bližší. Podobá se lesu, podobá se přírodě, která má míru entropie správně nastavenou. Jakmile se chaos zcela vytratí, věc přestaneme chápat jako přirozenou a je nám cizí.
3/ Rozhraní
To nejúžasnější v přírodě se děje na rozhraní. Třeba lesa a louky, louky a rybníka. Totéž by mělo být v našich domech i městech. Hluboké rozhraní mezi vnějškem a vnitřkem. Pokud to rozhraní nevyužijeme, děláme chybu.
4/ Symbióza
Miliardy let žijí organizmy v symbióze. Musíme dosáhnout toho, aby se naše stavby a přírodní systémy staly symbionty. Aby se navzájem pozitivně ovlivňovaly. Nejde o to, že se popnou rostlinami. Ale že si začnou navzájem pomáhat, spolupůsobit, vyhovovat.
5/ Inteligentní kůže
Inteligentní kůže patří k této symbióze. Všechny organismy mají inteligentní kůži. Je to vícevrstvý obal, který se neustále proměňuje, reaguje na měnící se okolí. Pokud naše domy mají být přirozené, musí si z toho vzít vzor a vytvořit si podobný obal, který reaguje na změny uvnitř i venku.
6/ Adaptabilita
Plán, který nepočítá s tím, že už v okamžiku svého uskutečnění je nedokonalý a potřebuje se měnit, je špatný. Potřebujeme dělat věci přizpůsobivé, stavět stavby tak, aby se daly jednoduše proměňovat.
7/ Svoboda
Svoboda je rodnou sestrou nahodilosti, bratříčkem odvahy. Bez svobody stavění ve smyslu volného užívání, modifikování, neúcty k toporným pravidlům nemůže vzniknout dobrá architektura. Omezování svobody vždy vede k poškození systému. Tvrdé plánovací systémy umrtvují naše stavby.
8/ Materiály
Přírodní materiály jsou nám blízké – dřevo, kámen, sklo, voda, země, hlína. Jsou nám bližší, než materiály více zpracovávané. Stárnou přirozeně, jako člověk, jako příroda, a přirozená architektura je na nich postavena.
9/ Ekonomie a ekologie
Neexistuje ekologický dům, který by měl v nepořádku ekonomii. V hloubce jakéhokoliv chování přírody je hluboký ekonomický zájem. Každá rostlina, organismus, všechno řeší co nejúsporněji, nejstřídměji. Co plýtvá zdroji na dosažení cíle, je špatně. Drahý ekologický dům je protimluv - buď je drahý, nebo ekologický.
10/ Proud energie
Všechny žijící organismy se správně orientují v proudu energie, která k nám přichází ze Slunce. Nacházejí si v tomto proudu své bezpečné místo. Jakmile se my a naše stavby přestaneme v tomto proudu správně orientovat, vyhledávat a nasávat energii, jsme ochuzení.
11/ Vznik, existence, zánik
Čím méně se stavba zakousne do přírody, čím je ohleduplnější, a čím lépe si vymyslí i svůj zánik, tím je přirozenější. Zatím se chováme spíše jako tsunami, sopky, zemětřesení a jiná boží dopuštění. Nebylo by lepší se chovat jako louka nebo les, který umí přijít a po čase zas odejít? Přirozená stavba je bezúdržbová, nenásilná struktura, kterou člověk několika nenápadnými pokyny instruuje, aby mu sloužila.
12/ Stavění
Stavění je to nejpodstatnější na architektuře. Pokud stavba není v pořádku, je architektura úplně mimo. Přirozená architektura musí být svázaná s dobrým stavitelstvím.
