ROZHLEDNA MÁMINKA

Huť architektury Martin Rajniš - Martin Rajniš, Martin Kloda, Tomáš Kosnar, David Kubík / foto: David Kubík

1_credit_Ales_Jungmann
2_credit_Ales_Jungmann
3_credit_Ales_Jungmann (1)
3_credit_Ales_Jungmann
4_credit_Ales_Jungmann
5_credit_Ales_Jungmann
6_credit_Ales_Jungmann
7_credit_Ales_Jungmann
8_credit_Ales_Jungmann
9_credit_Ales_Jungmann
10_credit_Ales_Jungmann
11_credit_Ales_Jungmann
12_credit_Ales_Jungmann
13_credit_Ales_Jungmann
14_credit_Petr_Králík
15_credit_Petr_Králík
16_credit_Petr_Králík

statika: Agral Plast, Liberec – Jiří Žižka
dodavatel dřevěné části: FORTNA stav s.r.o., Praha
ocelové výrobky: R.A.M.Steel s.r.o., Planá nad Lužnicí
mikropiloty a základové: Spektra s.r.o., Beroun

založení rozhledny v nadmořské výšce +-0,0=606 m.n.m.
výška vyhlídkové podesty: +20,9m
výška korouhve: +33 m
půdorysný rozměr základny: 10,8m
průměr kulatého dubového schodiště: Ø 1,8m
výška schodiště: 20,5 m
zastavěná plocha rozhledny 50,5 m2
obestavěný prostor rozhledny 538,0 m3
počet stupňů ve schodišti: 96
kubatura hloubkově impregnované kulatiny: 20,56m3
kubatura dubu použitého při výrobě schodiště: 4,29 m3
žárově zinkovaná ocel: 3 397,82 kg
stavební náklady: 2 400 000 CZK

fotografie: Aleš Jungmann, Patr Králík

Rozhledna Máminka stojí na vrcholovém palouku Krušné hory, na místě bývalého vojenského triangulačního bodu. Nosná konstrukce je navržena ve tvaru trojbokého jehlanu, prostorová příhradovina z borovicové kulatiny. V této konstrukci je zavěšen štíhlý válec točitého dubového schodiště. Kulatina je pospojovaná ocelovými žárově zinkovanými styčníky. Podesta je zastřešena průhlednou PVC membránou v lehkém kruhovém rámu o poloměru 2,5 m. Vrchol rozhledny je zakončen žerdí, která nese větrnou korouhev.

O věžích

Česko je krásná země a dalo by se říct, že je to zároveň i krajina věží. Je to hrozně zajímavý, prostě Češi mají rádi věže. Já jsem taky Čech a musím říct, v tomhle si s lidma v Čechách dokonale rozumím. Není to tak samozřejmé, třeba ve Francii se věže skoro nestaví. Jsou i jiný země, kde stavěj málo věží. Sem tam nějakou vyhlídku na skále, ale mít 360 věží, jako máme my, to musí mít nějaký zvláštní důvod. Rozhleden je tolik jako dní v roce a pořád jich přibývá. Připadá mi, že v rozhlednách je určitá magie. Ta magie je velmi pochopitelná. Věže většinou stojí na krásných vyvýšených místech a to do nich dává první vlnu síly. Projektovat rozhlednu je krásná práce a my architekti to děláme s nesmírnou chutí, a to je druhá vlna energie, která do toho vstupuje. Ale musíme mít zrovna dobrej den, aby se nám to povedlo. Jsou i nevzhledný věže, bohužel. Ale to nejdůležitější je, že lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady, jakési zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, a i v tom si s Čechy rozumím, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo. Klasik by řekl – jako šafránu. A když jako architekti kreslíme a stavíme rozhledny, není to práce, je to služba, jak by možná řekl Karel Čapek. A tahle služba je na těch stavbách doufáme vidět. Je to jakýsi stav zapojení plné síly a maximální koncentrace, kdy člověk s chutí tvoří dílo, protože cítí, že věž se stane součástí krásnýho kusu země. Že má cenu tady být, že tu jsme a budeme dlouho, a vlastně je to něco, kde se přiznáváme, že přes všechny možný obtíže a nevlídnosti máme tuhle zemi hrozně rádi.

Možná ještě jeden dodatek: zvláštní skupinou mezi věžema jsou dřevěný věže. Dřevěný věže nejsou na věky. Dřevěný věže časem odejdou a i v tom jsou nám podobný. Jsou nám podobný svým materiálem, protože dřevo je součást přírody stejně tak jako my jsme její součást, a proto věřim, že k dřevěnejm věžim máme zvláštní, skoro něžnej vztah. K věži, která byla svým iniciátorem nazvaná Máminka na počest jeho maminky, a kterou jsme mohli vytvořit, jsme cítili obdivuhodnou pokoru a krásný vztah. Ta věž časem odejde. V okamžiku, až odejde, budou mít lidi dvě možnosti: buď se jim bude líbit do tý míry, že postavěj její kopii nebo si řeknou, umíme ještě lepší věž a na jejím místě postavej něco krásnějšího. Takže budoucím tvůrcům přejeme vlídný investory, odvahu a chuť stavět dobrý věže.

English:

The Máminka lookout tower stands in a clearing atop the peak of Krušná hora, on the site of a former military triangulation point. The construction was initiated by Radek Olič, who wanted to commemorate his parents. First, he planted an alley of trees just outside the village and called it Tátovka (táta – dad) and then decided to build a tower called Máminka in honour of his mother (máma – mum).

When we were thinking about Máminka, Martin Rajniš remembered his childhood and a particular triangulation point he enjoyed climbing up as a boy. That was the initial inspiration. The three-sided construction is beautiful in its simplicity and rationality. What attributes would we choose to best characterise Máminka? Natural beauty, natural materials, simplicity, and lightness.

In order to ensure that the lookout tower survives for a long time, we used deep-stained round larch logs, covering all the horizontal portions with sheet metal. The logs are connected by parts made from hot-tip galvanised steel. Inside this structure hangs the slim cylinder with the spiral oak staircase. The top of the tower ends in a flagpole that carries a weather vane – a symbol of our structures, particularly lookout towers. It signals the direction of the wind, it is reliable and precise but also elemental.

Lookout towers contain a magic that we find utterly comprehensible: they usually stand atop beautiful, elevated places, giving them a majestic character. It is then up to us, architects, to give them a second wave of energy. Designing these towers is beautiful work and we revel in it.

Martin Rajniš

prev next