ROZHLEDNA MÁMINKA

Huť architektury Martin Rajniš - Martin Rajniš, Martin Kloda, Tomáš Kosnar, David Kubík / foto: David Kubík

01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15

statika: Agral Plast, Liberec – Jiří Žižka
dodavatel dřevěné části: FORTNA stav s.r.o., Praha
ocelové výrobky: R.A.M.Steel s.r.o., Planá nad Lužnicí
mikropiloty a základové: Spektra s.r.o., Beroun

založení rozhledny v nadmořské výšce +-0,0=606 m.n.m.
výška vyhlídkové podesty: +20,9m
výška korouhve: +33 m
půdorysný rozměr základny: 10,8m
průměr kulatého dubového schodiště: Ø 1,8m
výška schodiště: 20,5 m
zastavěná plocha rozhledny 50,5 m2
obestavěný prostor rozhledny 538,0 m3
počet stupňů ve schodišti: 96
kubatura hloubkově impregnované kulatiny: 20,56m3
kubatura dubu použitého při výrobě schodiště: 4,29 m3
žárově zinkovaná ocel: 3 397,82 kg
stavební náklady: 2 400 000 CZK

Rozhledna Máminka stojí na vrcholovém palouku Krušné hory, na místě bývalého vojenského triangulačního bodu. Nosná konstrukce je navržena ve tvaru trojbokého jehlanu, prostorová příhradovina z borovicové kulatiny. V této konstrukci je zavěšen štíhlý válec točitého dubového schodiště. Kulatina je pospojovaná ocelovými žárově zinkovanými styčníky. Podesta je zastřešena průhlednou PVC membránou v lehkém kruhovém rámu o poloměru 2,5 m. Vrchol rozhledny je zakončen žerdí, která nese větrnou korouhev.

O věžích

Česko je krásná země a dalo by se říct, že je to zároveň i krajina věží. Je to hrozně zajímavý, prostě Češi mají rádi věže. Já jsem taky Čech a musím říct, v tomhle si s lidma v Čechách dokonale rozumím. Není to tak samozřejmé, třeba ve Francii se věže skoro nestaví. Jsou i jiný země, kde stavěj málo věží. Sem tam nějakou vyhlídku na skále, ale mít 360 věží, jako máme my, to musí mít nějaký zvláštní důvod. Rozhleden je tolik jako dní v roce a pořád jich přibývá. Připadá mi, že v rozhlednách je určitá magie. Ta magie je velmi pochopitelná. Věže většinou stojí na krásných vyvýšených místech a to do nich dává první vlnu síly. Projektovat rozhlednu je krásná práce a my architekti to děláme s nesmírnou chutí, a to je druhá vlna energie, která do toho vstupuje. Ale musíme mít zrovna dobrej den, aby se nám to povedlo. Jsou i nevzhledný věže, bohužel. Ale to nejdůležitější je, že lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady, jakési zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, a i v tom si s Čechy rozumím, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo. Klasik by řekl – jako šafránu. A když jako architekti kreslíme a stavíme rozhledny, není to práce, je to služba, jak by možná řekl Karel Čapek. A tahle služba je na těch stavbách doufáme vidět. Je to jakýsi stav zapojení plné síly a maximální koncentrace, kdy člověk s chutí tvoří dílo, protože cítí, že věž se stane součástí krásnýho kusu země. Že má cenu tady být, že tu jsme a budeme dlouho, a vlastně je to něco, kde se přiznáváme, že přes všechny možný obtíže a nevlídnosti máme tuhle zemi hrozně rádi.

Možná ještě jeden dodatek: zvláštní skupinou mezi věžema jsou dřevěný věže. Dřevěný věže nejsou na věky. Dřevěný věže časem odejdou a i v tom jsou nám podobný. Jsou nám podobný svým materiálem, protože dřevo je součást přírody stejně tak jako my jsme její součást, a proto věřim, že k dřevěnejm věžim máme zvláštní, skoro něžnej vztah. K věži, která byla svým iniciátorem nazvaná Máminka na počest jeho maminky, a kterou jsme mohli vytvořit, jsme cítili obdivuhodnou pokoru a krásný vztah. Ta věž časem odejde. V okamžiku, až odejde, budou mít lidi dvě možnosti: buď se jim bude líbit do tý míry, že postavěj její kopii nebo si řeknou, umíme ještě lepší věž a na jejím místě postavej něco krásnějšího. Takže budoucím tvůrcům přejeme vlídný investory, odvahu a chuť stavět dobrý věže.

Martin Rajniš

prev next